Sčítání lidu a moravská národnost

pondělí 28. březen 2011 22:18

Erb Moravy je dnes jen prázdným symbolem slavné minulosti

V probíhajícím sčítání lidu se přihlásím k moravské národnosti. Je to vůbec důležité? Myslím si, že ano. Chápu tuto možnost jako jakési referendum o tom, zda otázka Moravy byla při reformě státní správy v letech 2000-2002 vyřešena ku spokojenosti obyvatel Moravy či nikoli. Jak jinak může dnes občan dát centrální vládě v Praze najevo, že území Česka netvoří ani jedna země, ani čtrnáct krajských pašalíků, nýbrž tři historické země. V posledním desetiletí mi připadne, jako by se toto povědomí z naší společnosti čím dále více vytrácelo.

Vracím se tím obloukem ke svému lednovému příspěvku o smysluplnosti krajů, ke kterému se rozvinula slušná a věcná diskuse. Jako nejzásadnější argument vyplývá, že model 14 krajů je pro náš desetimilionový stát nadbytečně složitý a zmatečný. A co doposud moc nezaznělo, tento systém svádí k populismu a rozhazovačnosti krajských reprezentací, vytváření regionálních lobbistických sítí a přehlížení problémů v mikroregionech. Filozofickou nadstavbou problému je právě nastolené téma o moravské národnosti, o svébytnosti Moravy.

Předesílám, že nacionalismus je mi ze srdce protivný. Chápaní národa ryze podle konceptu J. G. Herdera (tzn. co jazyk, to národ) je model velmi nebezpečný. Od poloviny 19. století, kdy si začal razit vítěznou cestu evropským kontinentem a kdy začal rozdělovat, vnášet neklid a kastovat obyvatelstvo na nadřazené a méněcenné, stačil v Evropě vyvolat dvě světové války, genocidu a násilné přesuny mnoha menších etnik a uměle rozdmýchat a pěstovat primitivní nenávist člověka k člověku. Proč se z takového konceptu stala základní premisa evropských novodobých dějin, když jí až do napoleonských válek náš kontinent nepotřeboval a vyvíjel se i bez ní? K čemu? Komu to prospělo? Idea velkého národa Italů, Francouzů, Španělů, Britů, Němců, Čechů jen podle toho, že daná skupina obyvatel mluví daným jazykem. Podle Herderova pojetí je Moravan národem Čech, podobně jako Gaskoňec je národem Francouz, Bavořan je Němec atd. Velikášství jazykových národů přineslo Evropě věru trpké ovoce, když velký národ začal vytěsňovat ty menší: Maďaři zesílili svůj tlak vůči nemaďarským národům v Uhrách a zrcadlově obráceně po první světové válce Rumuni, Slováci, Srbové vůči maďarským menšinám ve svých nových "národních státech". O potýkání Čechů a Němců a vzájemném etnickém čištění území myslím není třeba hovořit.

Jediný možný a fungující koncept pro Evropu 21. století proto spatřuji v prastarém pojetí národa zemského, jak je Evropa znala před Herderem a jak dodnes funguje v některých zemích, např. ve Švýcarsku. Zemský národ totiž tvoří všichni obyvatelé, kteří se hlásí ke své vlasti - k zemi, kde se narodili. Ještě na konci 18. století se například většina českých a moravských Němců považovala za "Böhme", resp. "Mährer", nikoli za „Deutsche“. Stejně tak i málokterý slovansky mluvící Moravan by se v té době označil za Čecha - to příslušelo pouze obyvateli Čech. Zemské pojetí národa totiž nevytváří žádné příkopy nacionalistické nenávisti. Přináší pouze zdravé a přínosné soupeření mezi jednotlivými geografickými regiony Evropy. 

Morava má nesporná specifika, daná tisíciletým svérázným vývojem. Posledních šedesát let striktního unitarismu a postupného bagatelizování a překrucování moravské otázky však začíná přinášet hořké plody. Naše mládež přestává pod vlivem přetrvávajícího nacionálního dějepisu a moderních osnov plných tezí o geografickém členění státu na 14 umělých ahistorických krajů vnímat Moravu jako svébytnou zemi. Žádná moderní mapa České republiky neukazuje zemskou hranici, takže dopátrat se toho, kde začínají Čechy a kde končí Morava je pro obyčejného občana stěží možné. Administrativní chyby z doby komunistické reorganizace okresů (1960) si naše demokratické Česko chová bezostyšně dále: jihomoravské Dačice a Slavonice jsou tedy stále v Jihočeském kraji, Moravská Třebová zase v Pardubickém kraji atd. Nešvary unitárního státu přecházejí i do polooficiální a novinářské mluvy, kdy se běžně z novin dozvídáme, že Znojmo je „jihočeské město“. Směšnost českého vnitřního uspořádání vnímají už i naši sousedé... Věřím, že pokud se chce Česká republika opravdu zařadit bok po boku k vyspělým západním státům, pak musí dříve nebo později obnovit zemské uspořádání. Například v Británii před deseti lety restaurovali skotskou autonomii (obnovili kdysi zrušený skotský parlament) a následný vývoj ukázal, že to bylo moudré rozhodnutí. 

Moje rodina a já bydlíme ve Znojmě, moji předkové pocházeli z Třebíčska, z Hané, od Znojma, jsem proto Moravan a k tomu se nyní při sčítání lidu přihlásím. Pokud nás bude více, bude to jedině dobře. Země bez historických tradic je totiž odsouzena k naprostému nihilismu.

Jiří Kacetl

TonyMoja řeč08:324.4.2011 8:32:10
Vladan ŠevčíkMoravanství21:253.4.2011 21:25:02
Stanislav BlažekDobrý článek10:233.4.2011 10:23:39
TeplíkZajímavé09:2429.3.2011 9:24:53

Počet příspěvků: 5, poslední 4.4.2011 8:32:10 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Jiří Kacetl

Jiří Kacetl

Úvahy, komentáře, vize. Znojemsko, jihozápadní Morava.

Občan Znojma, kterému není vývoj v tomto nádherném koutu Moravy lhostejný. Krom profese historika v Jihomoravském muzeu ve Znojmě a živnosti překladatele pracuji v znojemských občanských sdruženích a v komunální politice.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy