Kopalův pomník ve Znojmě – zrcadlo našich moderních dějin

středa 23. květen 2012 09:02

Kopalův pomník ve Znojmě zůstává anonymní
autor

Znojmo se pyšní desítkami historických památek, Kopalův pomník na Komenského náměstí patří k těm nejkrásnějším a umělecky i architektonicky nejhodnotnějším. Byl vybudován roku 1853 k uctění památky plukovníka 10. praporu polních myslivců Karla Kopala, rodáka ze Ctidružic u Znojma.

Karel Kopal se vyznamenal při obraně našeho území za napoleonských válek. Roku 1848 pak pomáhal hasit povstání v Milánsku a Benátsku, bojoval pod maršálem Radeckým proti vojskům sardinského krále. On a muži pod jeho velením tehdy výrazně přispěli k vítězství rakouských zbraní. Karel Kopal pocházel z české úřednické rodiny, která pracovala pro znojemský magistrát. Pomník vznikl na základě podnětu Kopalových přátel a jejich iniciativy shromáždit formou veřejné sbírky finance na stavbu. Na pomník přispěl mj. i maršál Radecký nebo poslední korunovaný český král Ferdinand Dobrotivý. Projekt klasicistního obelisku nakreslil vídeňský architekt Paul Sprenger, bronzové atributy pro pomník včetně nádherné plastiky bohyně Viktorie (Niké) vymodeloval sám dvorní sochař Anton Dominik Fernkorn (viz např. pomník arcivévody Karla na náměstí Hrdinů ve Vídni). Pomník se ihned stal novou dominantní ozdobou na vstupu do historického jádra Znojma, vklíněn ze dvou stran do pásů městských alejí.

Přišlo však 20. století s turbulencemi světových válek, zániků a zrodů nových států a obludných totalitních režimů. Po vzniku Československa se objevila tendence odstraňovat vše, co připomínalo staré Rakousko. Roku 1923 došlo i na Kopalův pomník. Původní záměr úplně pomník zbořit byl naštěstí díky několika osvíceným osobnostem tehdejšího Znojma a také památkářům zmařen. Přesto došlo na odstranění bronzových atributů výzbroje a výstroje c. k. polních myslivců a také na velmi nešetrné odsekání všech pamětních nápisů na pomníku. Následovalo osazení bronzových erbů všech čtyř zemí nového Československa a také legionářské helmy, čímž se z obelisku stal “Pomník vítězství 28. října”. Přerod pomníku byl opravdu důsledný, protože i ozdobný bronzový pás dubového listí musel být přetaven na listí lipové… Po připojení Znojma k Třetí říši v říjnu 1938 byl pomník této nové výzdoby (s výjimkou lipového listí) zbaven. Z iniciativy několika starých Znojmáků (Němců i Čechů) a díky finančnímu daru od Františky baronky Kopalové z Hartenberku, vnučky Karla Kopala, se na pomník v létě 1939 vrátily staré bronzové atributy polních myslivců, uložené v muzeu. Památka českého plukovníka bojujícího za císaře pána však nebyla novému nacistickému režimu vůbec po chuti, k znovuvytesání pamětního nápisu proto již nedošlo. Po druhé světové válce byl pomník opět “očesán”, Fernkornovy atributy se ztratily neznámo kam.

Když se v roce 2008 rozhodla znojemská radnice pomník zrenovovat, bylo s památkovou péčí dohodnuto, že dojde i na ideově uměleckou rehabilitaci této památky. Podle dochované předlohy architekta Paula Sprengera byly zhotoveny repliky bronzových atributů (puška s bodákem, trubka, klobouk, torna) a také jednotlivá písmena pamětního nápisu, neboť tesání do stěn obelisku poškozených úpravou z roku 1923 nebylo restaurátory doporučeno. Celá investiční akce byla řádně odsouhlasena všemi příslušnými orgány města včetně zastupitelstva. Záměr ideové rehabilitace pomníku však vyvolal nesouhlasnou reakci ze strany místních levicově zaměřených organizací - Kruhu vyhnaných občanů z pohraničí v roce 1938, Komunistické strany Čech a Moravy, Společnosti česko-kubánského přátelství (!) a Levicového klubu žen. Naopak na stranu záměru se silně postavil znojemský Okrašlovací spolek, Klub vojenské historie a další. V červnu 2010 proběhla k této problematice veřejná schůze, kterou svolal Okrašlovací spolek ve Znojmě s přizváním hlavních oponentů.

Obnova stávajícího pomníku se sochou Viktorie proběhla roku 2009. Při stavebních pracích byl dokonce objeven základní kámen z roku 1853 s pamětní listinou. V rámci rekonstrukce Komenského náměstí v létě 2010 byly do dlažby po obvodu pomníku vloženy čtyři bronzové nápisy – české překlady pamětních nápisů, které se měly vrátit na pomník. K tomu a také k montáži bronzových ozdob na pylon obelisku mělo dojít v říjnu 2010. Ve stejnou dobu však ve Znojmě proběhly komunální volby. Úředníci vyčkávali na názor nového vedení města. To se výrazně obměnilo, nová vládnoucí koalice se opřela o hlasy komunistů. Brzy se ukázalo, že dokončení rehabilitace pomníku je naprosto nejisté. Komunisté byli razantně proti.

 V průběhu roku 2011 proběhlo na radnici opět několik jednání. Na dvou setkáních svolaných pokaždé jiným starostou (Dr. Kaššai, Ing. Gabrhel) se utkali zastánci i odpůrci dokončení pomníku. Všechny argumenty padly na stůl, situace se dostávala do bludného kruhu. Městská rada své rozhodnutí neustále oddalovala a také měnila. V jeden moment bylo odsouhlaseno, že všechny vyrobené atributy i nápisy poputují do muzea. V lednu 2012 zase rada obrátila a prohlásila, že se vše na pomník vrátí podle původního plánu. Komunisté však opět přitlačili, rada své usnesení stáhla a alibisticky požádala o doporučení zastupitelstva. Zastupitelstvo se však v únoru 2012 na ničem nedokázalo usnést, k přijetí kladného doporučení se vyslovilo třináct zastupitelů, proti bylo sedm, zbytek se zdržel hlasování. Problém se vrátil na stůl rady a ta se nakonec definitivně usnesla. Její vůle byla 21. května 2012 skutečně naplněna: Na pomník se vrátily bronzové atributy výstroje a výzbroje c. k. polních myslivců, nápisy však byly uschovány v muzeu. Trochu kočkopes. Lze jen poznamenat, že přesně takto pomník vypadal v letech 1939-1945. Tehdy vadila hitlerovcům připomínka na Čecha Karla Kopala, dnes vadí pro změnu komunistům “němčina”…

Jak lze vysledovat z výše uvedeného, příběh Kopalova pomníku zajímavě zrcadlí problematiku našich moderních dějin. Ukazuje, jak část zdejšího obyvatelstva svoji historii interpretuje zkresleně, jak v tomto vnímání přetrvává negativní národovectví a šovinismus, jak v něm chybí pochopení Moravy jako historicky vždy otevřenějšího a kosmopolitnějšího prostoru, než tomu bylo v Čechách, prostoru, jehož se vždy dotýkaly osudy celé střední Evropy. Kopalův pomník sice nakonec nezůstal prázdný, přesto to podstatné, tedy určení, komu a proč byl vybudován, chybí. Dokázali byste si představit například Matyášovu bránu na Pražském hradě bez pamětního nápisu? Ano, ale něco důležitého by tomu scházelo. Pamětní nápisy vtělují pomníkům a podobným uměleckým památkám duši. Bez nich to jsou jen prázdné a němé amfory.

Jiří Kacetl

fslimJeště jednou a lépe19:1926.5.2012 19:19:46
levapNic noveho v historii11:3326.5.2012 11:33:39
fslimDíky, autore!10:5226.5.2012 10:52:24
levapNejlepsi komentar02:5826.5.2012 2:58:40

Počet příspěvků: 6, poslední 26.5.2012 19:19:46 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Jiří Kacetl

Jiří Kacetl

Úvahy, komentáře, vize. Znojemsko, jihozápadní Morava.

Občan Znojma, kterému není vývoj v tomto nádherném koutu Moravy lhostejný. Krom profese historika v Jihomoravském muzeu ve Znojmě a živnosti překladatele pracuji v znojemských občanských sdruženích a v komunální politice.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy